Aktuality

Když se mezi zdravotníky mluví o tom, kam po škole nastoupit nebo kde chtějí pracovat, následná péče bývá jen zřídka vyslovena s nadšením. Často spíš s rozpaky. Někdy s odmítnutím. A někdy i s despektem.

Když se zdravotníků nebo studentů zeptáte, kam chtějí po škole nastoupit, většinou zazní nemocnice, akutní obory nebo specializovaná pracoviště.

Moderní zdravotnictví se stále více opírá o týmovou spolupráci. Platí to zejména v následné péči, kde léčba nekončí stabilizací zdravotního stavu, ale pokračuje procesem, jehož cílem je návrat pacienta do co nejvyšší možné soběstačnosti.

Včerejší den v LDN Rybitví přinesl milé zpestření pro naše pacienty i personál. Na oddělení zavítal pan Gruntorát, talentovaný harmonikář, který svým hudebním vystoupením rozezvučel prostory léčebny a vytvořil jedinečnou atmosféru.

V uplynulých dnech jsme měli v LDN Rybitví milou a zároveň velmi zajímavou návštěvu. Jeden z našich dobrovolníků, pan Michal Bednařík, si pro pacienty i zaměstnance připravil poutavou přednášku na téma cestování po Indii.

Jedním z nejčastějších nedorozumění, se kterým se zařízení následné péče setkávají, je představa, že jejich úkolem je řešit sociální situaci pacientů.

Zdravotnictví se za poslední dvě desetiletí výrazně změnilo. Mluví se o moderních technologiích, nových léčebných postupech nebo nedostatku personálu. Méně se ale mluví o tom, že se zásadně změnil samotný pacient.

V Léčebně dlouhodobě nemocných Rybitví se dlouhodobě snažíme rozvíjet nejen léčebnou a ošetřovatelskou péči, ale také všechny formy aktivizace pacientů, které pomáhají udržet jejich psychickou stabilitu, orientaci a schopnost spolupracovat při léčbě.

Když se dnes mluví o zdravotnictví, většinou se mluví o nemocnicích, operacích, urgentních příjmech nebo nedostatku lékařů. Méně se mluví o tom, co přichází potom.